Proč komunismus přežíval tak dlouho a co z něj zbylo? Ptá se v závěru svého rozsáhlého díla britský politolog a historik Archie Brown a zároveň předkládá hned několik zajímavých odpovědí. Málokoho asi překvapí, že jednou z nich je existence Sovětského svazu a s ní spojená stálá hrozba přicházející z Kremlu. Obava z opakování událostí z let 1956 a 1968, kdy v Maďarsku, resp. v Československu musely intervenovat (převážně) ruské tanky, se stala v posledních dvaceti letech existence prosovětských režimů v Evropě hlavní brzdou jakékoliv snahy podlomit moc politického režimu zevnitř.

I tento poměrně známý fakt dokazuje, že takovýto politický experiment nemohl mít uprostřed Evropy delšího trvání. Výmluvně pojmenovaná publikace se však nezabírá pouze kontextem, který tolik zajímá českého čtenáře. Brown měl při její tvorbě mnohem vyšší ambice. Své letité zkušenosti s komunistickými režimy z celého světa hodlal přetavit ve výpravnou knihu, jejímž cílem je podchytit fenomén komunismu v celé jeho šíři, odstínech a v neposlední řadě i důsledcích.

„Vzestup a pád komunismu“ by se měl stejně dobře číst jak laikům, vyzbrojeným pouze základními znalostmi a zájmem o téma, kterým poskytne skutečně vyčerpávající výklad od úplných počátků, tvořených utopickými blouznivci až po konce, které tak dobře známe, tak také odborníkům, jímž nabídne ucelený materiál plný zajímavých detailů, které se v takto koncentrované formě doposud nevyskytovaly. Nepříjemnou četbu tak může představovat hlavně pro ty, kteří zhoubné myšlence komunismu stále věří.

Brown si však ani na moment nedovolí popustit uzdu svých osobních názorů a celé jeho dílo je tak vedeno v maximálně objektivní rovině, se zjevnou snahou každou „kontroverznější“ myšlenku rozumně vyargumentovat, či odkázat na zdroj, kde je možné vše ověřit. Ač skutečně gigantická záležitost, čtenář se ani na okamžik nemusí bát, že by Brownův výklad sklouzával do teritorií akademické nudy. Přitom nemá zapotřebí se hnát za senzací, či se svému čtenáři podbízet nějakou očekávanou glosou či ironickou poznámkou.

Přitom příležitostí by se našlo hodně. Už jen úvodní část pojmenovaná „Počátek a rozvoj“ skýtá v porovnání s dnešní realitou příležitostí k výsměchu více než dost. Složitý mezinárodní kontext a nelehké postavení dělnictva na konci devatenáctého století je zde zdůrazněno dostatečně, stejně tak potřeba tuto situaci řešit, což se, jak známo, stalo dobrou živnou půdou pro ideologii, jež nakonec v reálných ekonomických podmínkách nedošla nikdy naplnění. O tom, že ani nemohla, velmi jasným způsobem hovoří hlavně závěr této strhující publikace, ale ještě než k němu dojde, nás Brown podrobně provede vývojem, který tomuto neslavnému konci předcházel.

Současná světová ekonomická krize a úbytek důvěry ve finanční trhy a vůbec kapitalismus jako ekonomický systém ukazují, že úvodní části knihy věnované více než 100 let starým událostem ještě stále nemusí představovat jen námět pro učebnice dějepisu. Je opravdu zajímavé sledovat, jaké názorové proudy stály u vzniku komunistického hnutí a co všechno byli ochotni obdivovatelé Sovětského svazu ignorovat jen proto, aby tím nijak nepřišli o iluze o spravedlivém uspořádání světa a o zemi, jež by je měla naplňovat. Když neradostná současnost opět přináší zástup různých levicových teoretiků tu více, tu méně volajících po novém a (jak pozdější vývoj i ukázal) i nefunkčním společenském řádu, tak jsou paralely s koncem devatenáctého století ještě jasnější.

K čemu všemu to nakonec vedlo, je čtenář podmaňujícím způsobem obeznámen v dalších kapitolách. Brown dokonce nehodlá odbývat ani takové anomálie, jako Pol Potův režim v Kambodži anebo komunismus v Africe. Tedy záležitosti, jež na hlavní proud komunistických států skrytých pod mocným pláštíkem Moskvy neměly skoro žádný vliv. Pro obyvatele bývalé československé federace bude určitě velice zajímavých několik stran věnovaných takzvanému Pražskému jaru. Autor předkládá víceméně známá fakta, avšak v zajímavých souvislostech a jak je zvykem na celé ploše této rozsáhlé knihy, i s přesvědčivými argumenty. Nevynechá ani příležitost srovnání podpory komunismu v Čechách a na Slovensku, přičemž jeho pohled coby nezaujatého zahraničního pozorovatele patří určitě k přínosným.

Současný fenomén, jenž svým vnitropolitickým a ekonomickým vývojem nemá obdoby, představuje Čína. Ta si z více než sedmisetstránkového textu logicky ukrojila veliký krajíc. Od Velkého pochodu, přes šílené experimenty Mao Ce-tunga, až po ekonomické reformy Teng Siao-Pchinga. Kromě historické chronologie specifického vývoje čínského komunistického zřízení, se Brown pouští i do úvah nad příčinami přežívání tohoto politického režimu navzdory faktu, že mimo zdi státních úřadů vládne nejtvrdší forma kapitalismu. Názor, že územní integrita obrovského státu přímo stojí a padá na monopolu moci jedné vládní strany, patří rozhodně k zajímavým a měli by jej vzít v potaz i zastánci pluralitní demokracie. Nicméně ani politolog pocházející ze Skotska se nehodlá přít s všeobecným názorem, že hlubší změny jsou v Číně jen otázkou času. Délku tohoto horizontu si však také netroufá předpovědět.

Věřím, že pro většinu lidí asi nejpříjemnější ale zároveň i mrazivé čtení budou představovat závěrečné kapitoly věnované postupnému hroucení režimů ve východní a střední Evropě. Mrazivé hlavně proto, když si uvědomíme, že k němu vůbec nemuselo dojít. Archie Brown předkládá dostatek důkazů o mocenském boji uvnitř sovětské komunistické strany, kde nechybělo málo a proreformně naladěné křídlo kolem Michaila Gorbačova prohrálo svůj boj s představiteli takzvané tvrdé linie, pro něž by nebylo problém poslat do Polska tanky anebo mobilizovat jednotky rozmístěné v bývalém Československu či NDR.

Publikace, která i přes množství tematicky příbuzných děl na našem trhu určitě chyběla. Pohledu historika, který strávil dlouhá léta studiem vývoje komunismu ve světě a zároveň i četnými stážemi v tehdejších komunistických státech (včetně bývalého Československa) je v každém případě žádoucí. Záměrem Archieho Browna i přes mnoho přesvědčivých argumentů o nesplnitelnosti komunistického snu a jeho totalitnímu uvádění v prax nebylo sepsat knihu oslavující „to druhé“ politické zřízení. Místo toho předkládá dostatek důkazů o tom, že prohra komunismu byla zasloužená a nevyhnutelná. A nic na tom nezmění ani dnešní vzývání jeho duchů a „výdobytků“. Skvělá publikace, na níž zamrzí snad jen několik zbytečných překlepů v českém vydání.